Jedno či dvakrát do roky může člověk práci opustit a jet někam relaxovat. Děje se tak většinou na dva či tři týdny. Někdo jede v létě, jiný v zimě, tak jak mu to umožní zaměstnavatel a jak to chce on sám. Většinou lze tyto věci spojit dohromady a se zaměstnavatelem se domluvit. Pokud to nejde, je to smůlu. Ale proto zde tento článek není. Ten je zde proto, abychom se podívali na denní program na takové relaxační dovolené.
Případ číslo jedna. Denní program.
Ráno po probuzení kdykoli sejít na snídani.
Poté, po snídani lehnout si na pláži na slunce a opalovat se, popřípadě se také občas vykoupat v moři.
Odchod na oběd
Po obědě, lehnout si na pláži na slunce a opalovat se, popřípadě se také občas vykoupat v moři.
Odchod na svačinu.
Poté lehnout si na pláži na slunce a opalovat se, popřípadě se také občas vykoupat v moři.
Odchod na večeři. Poté se jít vyspat a tím se připravit na další vyčerpávající den u moře.
Případ číslo dvě. Denní program.
Budíček v šest nula nula, rozcvička u hotelu.
Lehká snídaně.
Poklusem na horu XY, poté dolů do údolí A klusem na horu AB. Poté seběhnutí na cestu a touž k hotelu.
Lehký a rychlý oběd, deset minut.
Poklus do údolního městečka a odsud klusem nahoru k lanovce. Během přes hory AX a XY. Zde krátká svačinka, jedno jablko. Poklusem kolem hradní zříceniny do kempu a odsud do hotelu.
Večeře, jen lehká.
Cvičení za hotelem, kliky dřepy poskoky a volná sestava do dvacet dva nula nula. Pak hygiena a spánek. Až do pěti ráno. Poté se to jede celé odznova. A to v obou případech.
Tak co vy na to? Kterou dovolenou byste si střihli vy. Já ani jednu. Optimální je takový zdravý střed. Ten si musí určit každý sám. Hlavně podle svých možností a schopností. Proč? Protože s takovými, kteří se přecenili už měla horská služba starostí více než dost. Také vy raději volte zlatou střední cestu.