Hru na schovávanou mohou hrát dva a více hráčů a může se hrát tak dlouho, jak vynalézaví budete. Nejdříve se určí plocha – odkud až kam se bude možné schovávat. Třeba celý prostor bytu nebo zahrady, určitý úsek v parku, v lese atd. Pak se zvolí hledač – pikolík, který si stoupne k pikole – nějakému místu (strom, zeď, plot, dveře), kde se postaví zády k ostatním, aby neviděl, kam se schovají, a odpočítává od jedné do třiceti. Tento počet si hráči mohou i změnit. Čím déle bude hledač odpočítávat, tím delší čas budou mít ostatní hráči na vyhledání té správné skrýše, kde nebudou k nalezení.
Tedy pikolík nahlas odpočítává, a když je u posledního čísla, zvolá: „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu.“ Odchází od pikoly hledat schované hráče. Jakmile někoho uvidí, najde, hned běží k pikole, na kterou poklepe rukou a nalezeného zapiká: „Deset, dvacet, třicet, Petr!“ A Petr vypadává ze hry. Stejnou šanci zapikat pikolíka mají ale i schovaní hráči. Když se pikolík vzdálí od pikoly, mohou využít momentu překvapení, nečekaně vyběhnout ze své skrýše, rychle ho zapikat, a tím se „osvobodit“: „Deset, dvacet, třicet, Jirka (pikolík).“ Hráč, který je jako první zapikaný u pikoly, bude v dalším kole pikolíkem – hledačem.
V hledání ostatních hráčů mohou pikolíkovi pomoci ti, kteří už byli nalezeni (zapikáni). Hledání se tím urychlí. Pokud se někdo schová tak dokonale, že ho nikdo nenajde, existuje záchranná formule: „Deset, dvacet, třicet, nehraju, konec hry.“ Nenalezení pak musí vyjít ze svých úkrytů. Očividně tedy vyhrává ten, který se takto dokonale schová a není nalezený (zapikaný) anebo pikolík, který ostatní nalezne a u pikoly zapiká. Hra na schovávanou – před pikolou, za pikolou, se hraje tak dlouho, dokud vás bude bavit. Bystré oči, dobré skrýše, rychlé nohy a hodně zábavy!